peer konzultantka

Jsem máma 6ti leté dcerky Rozárky. Vždy jsem byla perfekcionista a snažila se vyhovět očekáváním okolí. V rané fázi těhotenství jsem začala pociťovat určitou nespecifickou nervozitu, častěji jsem se budila, nad ránem jsem nemohla spát a přes den už vůbec ne. Stresovaly mne protichůdné informace o tom, jak má těhotenství a přirozený porod probíhat, vadil mi neustálý lékařský dohled a zároveň mi nepřišlo bezpečné se ho vzdát.

Postupně se tato nervozita začala objevovat bez zjevné příčiny a přetrvávala celý den. Nevěděla jsem, že se to nazývá úzkost. Když jsem si uvědomila, že ji nedokážu mít pod kontrolou, a že tím stresem „škodím dítěti“, úzkost zasáhla v plné síle. Horkotěžko jsem to rozdýchala a našla jsem si psychoterapeutku. Nějak jsem se stabilizovala, ačkoliv bych uvítala cílenější terapii. Více než terapeutka mi nakonec pomohla homeopatka a její zájem a důvěra ve vyřešení situace. V posledním měsíci před porodem úzkost do značné míry ustoupila a po porodu se v této intenzitě již neobjevila. 

Časem jsem se do terapie vrátila, protože mám pocit, že těhotenství a mateřství snížilo mou psychickou odolnost. Asi dva roky po porodu jsem začala docházet na dlouhodobou terapii a nakonec se rozhodla vstoupit i do psychoterapeutického výcviku, kde dokončuji úvodní ročník.