Veronika Židlická
Peer konzultantka

Verča je máma dvou dětí a po obou porodech si zažila těžké období plné strachu a výčitek. Zdárně to však překonala a nyní působí v Úsměvu mámy jako peer konzultantla, aby vás podpořila ve vašem těžkém období a dodala naději. Ráda také nasdílí svou zkušenost a tipy, co se týká nedonošených dětí.

Verči příběh:

„Na Úsměv Mámy jsem se poprvé obrátila sama, když bylo prvnímu synovi cca 20 měsíců, začali jsme mluvit pomalinku o druhém dítku a já věděla, že si budu muset popovídat s někým, než do toho vlítneme :-)) Jelikož jsem samozřejmě před porodem byla typická máma „nikdy nebude spát se mnou“, první syn se narodil ve 37tt po 52 hodinách, co jsem nespala, s tím, že někdo ho bral jako donošeného, někdo ne. Neuměl se přisát, z porodnice jsem odcházela se stříkačkou a s obrovskými hodnotami žloutenky, takže jen nakrmit ho byl nadlidský úkon. Přišly výčitky, že jsem nedonosila, nebyla schopna nakojit, tak co jsem za mámu. Umocnilo se to v půl roce, když všude psali, jak je kojení všespasné na nemoci a syn dostal první antibiotika, za měsíc další a další a v osmi měsících ho hospitalizovali. Až po x měsících se dostal do péče imunologa, kde zjistili poruchu imunity. Došlo mi, že i když jsem si tehdy díky deníku, co jsem psala poradila sama, že mám pořád ten stejný strach, jak zvládnu druhé dítě. A bylo potřeba to řešit. 

Druhý porod. Celé těhotenství riziko, napřed špatně uhnízděno, pak nevyvíjecí se plod. Ve 22tt zjistili cysty na mozku a zvětšené mozkové komory, takže genetika, odběr plodové vody (kdy přišly otázky typu „Jsem špatná máma, že ho ohrozím?“, řešení, zda těhotenství případně ukončit, nechat postižené miminko… Potřeba vyloučit vrozené vývojové vady. Do toho první syn skončil v nemocnici s diagnózou zauzlovaná střeva. Na to jsem přišla tak, že mi zkolaboval z ničeho nic v náruči a jen moje intuice mě/ho zachránila. Když už to vypadalo, že všechno se začíná lepšit, VVV se neprokázaly, střeva se začínaly dávat do pořádku. Tak jsem dostala injekci v porodnici, že jsem otevřena na 1cm a mám ležet. O pět dní později jsem porodila. Opět nedonošence, tentokrát 35tt. Teď ještě větší mazec, Jipka, intermediární péče. Krmení sondičkou do žaludku, podpora dechu. 14 dní v porodnici. Bez staršího syna. Opět výčitky, co jsem za matku… nedonošené, nekojeno a žloutenka, a ještě jsem opustila staršího…

Nakonec – první syn kojen 2,5 roku (teď mu je 3,5)

Mladší aktuálně 4 měsíce. Kojený. 

Uvědomila jsem si, že to, že moje děti nechtějí spát sami v postýlkách, jak by podle chytrých rád měly, není nenormálnost, jen prostě měli těžší start beze mě. Tak si to vynahrazujeme. :-)) “

Vzdělání/Osvědčení/školení:

Veronika je vystudovaná sociální pracovnice, před MD pracovala jako preventista bezdomovectví. 

Osvědčení:

• Úsměv mámy – Křehká mateřská psychika
• První pomoc dítěti 
• Oddlužení jako způsob řešení předlužení (Remedium) 
• Asertivita 
• Klient, se kterým si nevím rady
• Individuální plánování v praxi