Terapeutka v Gestalt psychoterapeutickém výcviku (IVGT)

Martina také dobře ví, jaké je to někdy těžké být maminkou. Její cesta vedla od biochemie, přes zážitkovou pedagogiku k psychologii, mindfulness a psychoterapii: studovala Biochemii (UK, Praha) a Rekreologii (UP, Olomouc), absolvovala mimo jiné kurzy Pozitivní psychologie, Resilience, Interpersonální neurobiologie (The Flourishing Center a Mindsight Institute, USA) a momentálně je v Gestalt psychoterapeutickém výcviku (IVGT).

Má dvě děti a v současnosti žije dočasně v zahraničí. Ráda se stále něco nového učí, objevuje krajiny duše během terapeutické práce a stejně tak i duše krajin, když pobývá v zahraničí.

Martiny, stejně jako našich ostatních psycholožek a terapeutek, jsme se ptaly: „Jak s klientkami pracuješ a které mamince bys stylem své terapeutické práce mohla nejvíce pomoci?“

„Nabízím maminkám laskavou podporu a bezpečné prostředí, ve kterém můžeme společně prozkoumávat, co je trápí. V terapii se opírám hlavně o Gestalt přístup, který přizpůsobuji aktuálním potřebám konkrétní klientky.

Zaměřuji se tedy spíše na přítomnost, kde věnuji pozornost zároveň myšlenkám, emocím i tělu. Ráda pracuji také s různými obrazy a představami. Nacházím často inspiraci v tématech, které mě baví jako je třeba resilience, mindfulness a self-compassion (soucit se sebou). Vnímám, jak je důležité mluvit více o tom, že k mateřství patří i prožívání těžkých chvil. Někdy může hodně pomoci už jen vědomí, že v tom (a na to) nejsme samy. Pomáhám maminkám přijmout novou mateřskou roli a hledat způsoby, aby jim v ní bylo lépe. Často se přitom dotýkáme témat jako jsou vysoké nároky na sebe, perfekcionismus, pocity frustrace a vzteku, úzkosti a obavy, nedostatek seberealizace, sociální izolace, nedostatek spánku a sebepéče, výčitky že si mateřství neužívají, pocity ztráty svobody a velké zodpovědnosti. Ráda také podporuji maminky žijící v zahraničí. Věřím, že je důležité v sobě rozvíjet laskavost k sobě samé, obzvlášť když zažíváme mateřské těžkosti.

Mám radost, když si maminky postupně dovolují být k sobě trochu vlídnější.“